V Nyaung Shwe bydlíme v Inle Inn. Je to na hlavní ulici, ale na druhé straně než se jde k Inle Lake. Ale není to nijak daleko, čtvrt hodiny chůze. Hlavní ulice je večer rušná, což je slyšet i na hotelu, ale v noci nás to už nebudilo. Dokonce jsme ráno zaspali snídani, co je v ceně. Ale personál je milý, tak nám ji ještě udělal.

Po snídani vyrážíme hlavní ulicí, že omrkneme nabídku. V průvodci se dozvídáme, že se ceny dost liší a tour po jezeře může vyjít při rezervaci přes hotel nebo cestovku, kterých jsou tu desítky, až na 100 USD na osobu, což je šílené. Kousek od kanálu k jezeru potkáváme nahanece a dostavame cenu 20000 kyatu za člun (long-tail) na zbytek dne, což je pět hodin. Docela nepoměr, když 40 minutová cesta z letiště stojí víc.

Vyjizdime po kanálu směr Inle Lake. Míjíme první rybáře, ti mě trošku vyděsí, protože je vidět, že jsou připraveni pozovat pro turisty za peníze. Brzy přišli na to, že se dá vydělávat i jinak než rybolovem. Průvodce je na štěstí míjí bez povšimnutí, za což jsem rád, neboť jich jsou na jezeře desítky opravdu při práci. To byla taková menší kanka na tomto výletu, ale jinak super.

Rybáři mají zvláštní techniku lovu. Do vody spustí kornoutovite sítě a do ní začnou píchat tyčí. Předpokládám, že cílem je ryby uvnitř kornoutu vyplasit, aby se v panice zamotaly do sítě. Ale kdo ví. Další zvláštností je, že stojí na jedné noze a padluji nohou. Chtěli tak ulevit pažím při předjíždění dlouhých vzdáleností na jezeře. Na délku má 22 km a na šířku 11 km. Ale i sem se dostávají motory, tak spousta jich už nepadluje.

Jezero je samo o sobě pěkné, obklopené horami, je ve výšce 900 metrů nad mořem, tak je tu o něco přívětivější počasí než na jihu, hlavně noci jsou chladnější, kolem 20 stupňů. Hladina je porostla rostlinami, ale přitom je voda čistá. Výška hladiny kolísá podle ročního období a jezero se prý nedá obejít.

Po přejetí obrovské plochy míříme více ke břehu, kde stojí celé vesnice na kulech a mezi domy se projíždí po kanálech. Sem tam kanál protne mostik. Kolem obydlí se tvoří zelené ostrůvky, které jsou také využívány.

Celá oblast Inle Lake je rezervací, takový skanzen. V oblasti je spousta manufaktur, dílen, restaurací a hotelů a všichni se snaží si ukousnout svůj díl z peněz, co přináší cestovní ruch.

První zastávku máme v dílně zpracovavajici stříbro. Jedná se o rodinný podnik a průvodkyně nám popisuje jak se stříbro získává, zpracovává a využívá. Samozřejmě nic není zadarmo a tak se jdeme ve druhé části podívat do obchůdku s jejich produkty. Ale nikdo nás nenutí k jejich nákupu, vše probíhá v příjemné atmosféře. V tomto duchu probíhají i další návštěvy.

Viděli jsme Padaungi, které tkaly. Padaungove to je kmen ze statu Kayen, kde ženy si protahuji krky vkládáním obruci. Dále vidíme výrobu slunečníků.

Dáváme pauzicku na oběd, hladový je především nás průvodce. Ale restaurace na kulech, kde jednotlivé stoly mají vlastní oddíly a jsou popropojovane lavkami, má něco do sebe.

V Inle Lake navštívíme také místní pagodu, která sem svou mohutnosti mezi dřevěné stavby na kulech nezapadá. Zajimave je, že ji zvednuta hladina asi neohrožuje.

Navštěvujeme manufakturu na zpracování vlákna z lotosu, kde místní z něj tkají různé produkty od šál až po roucha mnichů. Údajně je to jediné místo, kde se lotos takhle zpracovává. Dokonce prý vybírají růžový, protože je nejpevnejsi a také ze lepší je to v období dešťů, kdy je hladina výše a stonky jsou delší.

Pak nás čeká ještě dílna na výrobu lodi a balirna tabáku. Poslední prezentace byla opravdu zajímavá, dělala ji malá holčička, taková rozevlata, nebylo ji vůbec rozumět a vypadala, jak když ty cigára testuje.

Vracíme se zpět do Nyaung Shwe a cestou stavíme u Floating Garden, což jsou plovoucí zahrady. Jsou to na bambusech vybudované samozavlazovaci záhony, mezi kterými se jezdí na lodkach. Primárně se tam pěstují rajčata pro celý Myanmar. Momentálně jsme viděli jen malé rostlinky, nedávno vysazene.

Celkově to byl moc vydařený výlet.