Nadešel čas stěhování na Ko Phayam. Vůbec se mi nechce, v bungalovu přímo na pláži mi nic nechybí. Máme několik dní dopředu domluvený člun na 11:30 ale jen tak per huba, tak doufáme, že odjedeme. Chceme jet přímo na Ko Phayam a ne přes Ranong.

O deváté jdeme zaplatit účty z restaurace a lístky na člun. Majitel si překvapivě pamatoval, že chceme na Ko Phayam, ale místo rezervoval až před námi. Trajekt v 11:30 nejede, protože je člun rozbitý, tolik alespoň oficiální verze. Nebo nebylo už místo, ale tohle slovo v Asii asi ani neznají,vždy když vypadá, že už je plno, pár dalších se ještě vejde.

Další člun jede v 13:30, s tím, že do pristavu nás odveze před jednou, má na ten čas k dispozici jen jednu motorku a bude muset jet dvakrát. Člun (speed boat) stojí 350 bathu + 100 bathu za odvoz do přístavu.

V jednu hodinu pro nás přijíždějí dvě motorky. Jedna z nich je značně opotrebovana, tak si ji beru já. Řidič byl starší pán, co neuměl ani slovo anglicky. Krosna na něj byla hrozně těžká, tak s ní na riditkach strašně bojoval. První úsek se jel v písku, což řidič krajně nezvladal, motorka mu chcipala a na písku podklouzavala. No, část jsem šel nakonec pěšky s batohy a řidič s motorkou se zatím z toho vyhrabal. Terén to zas tak těžký nebyl, druhá  motorka to projela jako nic.

Zbytek cesty, asi 4 km, byl už v pohodě, docela vlnitý terén, cestu do kopce střídalo prudké klesání a znovu a znovu, ale to uz nás po včerejším výletě neprekvapovalo. Zajímavé bylo ještě mijeni s protijedoucim autem, místní panelová silnice je široká tak tak na to auto, tak jsme sjeli s motorkou z cesty do kaucukove plantáže a nemohli jsme vyjet zpět na cestu. Už jsem byl na to připraven, tak jsem vyložil, řidič dostal motorku na panelovku a pokračovali jsme. V přístavu jsme byli za dvacet minut.

Člun měl 40 minut zpoždění, hodně plný byl už z Ranongu, na Ko Changu jsme nastupovali, spise skákali, na člun my a jeden mistnak. Za 30 minut jsme už pristavali v přístavu na Ko Phayam. Sice byl člun rychlý, ale ty staré Long taily mají něco do sebe. Ta atmosféra na moři je úplně jiná.

Ko Phayam je druhý největší andamansky ostrov, právě po Ko Changu a je považován za jeden z nejhezčích a neobjevených z Thajska. Hmm, asi by to platilo, kdyby člověk nepřijel z dle mého soudu ještě z hezciho a méně objeveneho Ko Changu. Ale na to, že je Ko Phayam proflaklejsi než Ko Chang a míří sem mnohonásobně více turistů, na plážích to není moc znát a pořád si tam připadáte celkem sami a v Phuketu by nám záviděli.

Ubytování máme na pláži Ao Yai (Long Beach) v JJ Beach. Bereme si moto taxi, stejně jako na Ko Changu ani zde nejezdí auta a za 70 bathu, což je fixní cena, se dostáváme do resortu. Poprvé vidím, že taxikaří na motorce žena.

Ostrov je o poznání na ubytování dražší, navíc na pláž to kus máme a výhled nulový, tak vzpomínáme na nádherný  Ko Chang.

Zatímco na Ko Changu stekaly ještěrky, tady řvou, ale opravdu řvou cikady. A výhodou je, že tu je celý den elektřina. Přes den solární, v noci na generátor, sem tam s výpadky, ale to je fuk.

AIS operátor se na Ko Phayamu neosvedcil. Má tu mizerné, spise žádné pokrytí. Mistnaci používají TrueMove, který je na tom lépe.