Ve čtvrtek ráno jsme přes guest house koupili lístky na noční autobus do Chaungtha. Původně jsme chtěli jet vip busem a po cestě se trochu vyspat, ale bus letos nejezdí, tak kupujeme lístky na normální. Cena 16000 kyatu a odjíždí ve 20:30 kousek od hlavního vlakového nádraží.

Po prohlídce Yangonu se vracíme na guest house a dáváme si domluvenou sprchu před cestou. Nakonec vyzebram i ručníky abychom nemuseli by macet své.

Chvíli před osmou odcházíme a securitak nám staví taxi a domlouvá odvoz. Taxikář přichází s cenou 10000 kyatu, což mi připadalo strašně moc na takový kousek. Nevím jestli to na nás zkoušel nebo tam došlo k nějakému nedorozumění kvůli více místům , odkud odjíždí busy, ale nakonec jedeme za 2000 kyatu.

Na nádraží jsme přijeli čtvrt hodiny před odjezdem a panuje tu docela chaos. V desítkách papíru nás hledají a nakonec nám přiřadí nějaký bus a místo. Nemohu se zbavit dojmu, že nás tam úplně nenašli nebo nas nemohli přiřadit k jejich záznamu. V každém případě nastupujeme a po deseti minutách vyjíždíme. V celém autobuse jsou obsažené 4 dvojsedacky, tak si říkáme, že to bude pohoda. Ale tím idylka končí.

Autobus staví ještě na dalších pěti šesti místech po Yangonu a do posledního místečka se zaplní. Tím začíná šest a půl hodinové utrpení. Autobus není koncipován na vyšší postavy, tak jsem tam trochu jako sardinka.

Po půl hodině se kontrolují lístky, tak si můžu být konečně jist, že jedeme správně. Také se nás průvodce ptá, kde máme ubytování. Žádné samozřejmě zajištěné nemáme, tak vybírám hotel z průvodce a necháme se vyhodit u něj a budeme doufat, že budou mít volno. Přeci jen ve tři ráno se blbě hledá ubytování.

Jak jsem psal, v Barmě se jezdí po pravé straně,  ale valná většina aut má volant také na pravo. Je to pozůstatek,  kdy byla Barma anglickou kolonií, ale hned jak se osamostatnila, chtěli se zbavit všeho anglického a tak začali jezdit na pravo, ale stará auta zůstala. Nová jsou navíc dovazena z Thajska, kde se jezdí na levo.  Neni tak výjimkou, že třeba řidič autobusu má zavoznika, aby mohl vůbec předjet, jinak by do protisměru neviděl. Náš autobus měl řidiče kupodivu na správné straně, tedy levo.

Cesta je zajímavá a možná je lepší nevidět, co se před busem děje. Jede se brzda plyn, do toho se zuřivě každou chvilku troubí a klickuje se mezi kamiony. Silnice je jak naše okreska s rozbitym povrchem, ale s hustým provozem, dokonce i v noci. Jezdi na nich plouzici se kamiony, opatrně jedouci auta, klíčkujici motorkáři a hlavně pospíchajici autobusy. Ty troubí na všechny, na kamiony,  co zrovna předjíždění, aby o nich vůbec věděli, ale troubí i na protijedouci auta, když nestíhají dokončit predjizdeci manévr.

Během cesty nás čekaly dvě zastávky, první, kde se tankovalo a druhá kolem půlnoci na jídlo. To byla ovšem taktická chyba. Já nejedl a ani jsem nemusel testovat místní záchody, tak mi to nepřišlo tak desne.

Někteří barmanci nebo spíš barmanky byli zelení již před jídlem. Pak se najedli a 40 kilometrů před cílem přišel kritický úsek - serpentiny. Navíc silnice byla rozbitá s vymoly. A zkrátka barmanci nejsou zvyklí cestovat. Autobusem se z několika stran nesl zvuk zvracení a související aroma. V ten moment mi také nebylo nejlépe a poslední hodina byla hrozná. Na druhou stranu musím přiznat,  že barmanci zvraceli kultivovane do připravených pytlíku a snažili se o nenapadnost. Ale chápu, že na některé z nás tento zážitek silně zapůsobil.

Aby toho nebylo málo, pár kilometrů před cílem autobus staví a všichni vystupují. Nevíme co se děje, veškerá komunikace probíhá v barmstine a s námi se prostě moc nepočítá. Všichni si berou všechna zavazadla z autobusu a pokračují pěšky po silnici. Nasledujeme je a po chvíli chápeme. Probíhá rekonstrukce mostu, tak ho musíme mezi probíhající práci překonat po svých a po tmě a na druhé straně nás bude čekat další autobus. Cestujících se tam sešlo z několika autobusů, tak nastává opět chaos a naše obava, abychom odjeli se správnou skupinou. Na štěstí jsme potkali pani, co mluvila i anglicky a zdárně jsme po 45  minutách vyčerpávajícího čekání nastoupili do autobusu, který nás vyhodil před hotelem.