Myanmar (Barma) 2016

Nadešel čas stěhování na Ko Phayam. Vůbec se mi nechce, v bungalovu přímo na pláži mi nic nechybí. Máme několik dní dopředu domluvený člun na 11:30 ale jen tak per huba, tak doufáme, že odjedeme. Chceme jet přímo na Ko Phayam a ne přes Ranong.

O deváté jdeme zaplatit účty z restaurace a lístky na člun. Majitel si překvapivě pamatoval, že chceme na Ko Phayam, ale místo rezervoval až před námi. Trajekt v 11:30 nejede, protože je člun rozbitý, tolik alespoň oficiální verze. Nebo nebylo už místo, ale tohle slovo v Asii asi ani neznají,vždy když vypadá, že už je plno, pár dalších se ještě vejde.

Další člun jede v 13:30, s tím, že do pristavu nás odveze před jednou, má na ten čas k dispozici jen jednu motorku a bude muset jet dvakrát. Člun (speed boat) stojí 350 bathu + 100 bathu za odvoz do přístavu.

V jednu hodinu pro nás přijíždějí dvě motorky. Jedna z nich je značně opotrebovana, tak si ji beru já. Řidič byl starší pán, co neuměl ani slovo anglicky. Krosna na něj byla hrozně těžká, tak s ní na riditkach strašně bojoval. První úsek se jel v písku, což řidič krajně nezvladal, motorka mu chcipala a na písku podklouzavala. No, část jsem šel nakonec pěšky s batohy a řidič s motorkou se zatím z toho vyhrabal. Terén to zas tak těžký nebyl, druhá  motorka to projela jako nic.

Zbytek cesty, asi 4 km, byl už v pohodě, docela vlnitý terén, cestu do kopce střídalo prudké klesání a znovu a znovu, ale to uz nás po včerejším výletě neprekvapovalo. Zajímavé bylo ještě mijeni s protijedoucim autem, místní panelová silnice je široká tak tak na to auto, tak jsme sjeli s motorkou z cesty do kaucukove plantáže a nemohli jsme vyjet zpět na cestu. Už jsem byl na to připraven, tak jsem vyložil, řidič dostal motorku na panelovku a pokračovali jsme. V přístavu jsme byli za dvacet minut.

Člun měl 40 minut zpoždění, hodně plný byl už z Ranongu, na Ko Changu jsme nastupovali, spise skákali, na člun my a jeden mistnak. Za 30 minut jsme už pristavali v přístavu na Ko Phayam. Sice byl člun rychlý, ale ty staré Long taily mají něco do sebe. Ta atmosféra na moři je úplně jiná.

Ko Phayam je druhý největší andamansky ostrov, právě po Ko Changu a je považován za jeden z nejhezčích a neobjevených z Thajska. Hmm, asi by to platilo, kdyby člověk nepřijel z dle mého soudu ještě z hezciho a méně objeveneho Ko Changu. Ale na to, že je Ko Phayam proflaklejsi než Ko Chang a míří sem mnohonásobně více turistů, na plážích to není moc znát a pořád si tam připadáte celkem sami a v Phuketu by nám záviděli.

Ubytování máme na pláži Ao Yai (Long Beach) v JJ Beach. Bereme si moto taxi, stejně jako na Ko Changu ani zde nejezdí auta a za 70 bathu, což je fixní cena, se dostáváme do resortu. Poprvé vidím, že taxikaří na motorce žena.

Ostrov je o poznání na ubytování dražší, navíc na pláž to kus máme a výhled nulový, tak vzpomínáme na nádherný  Ko Chang.

Zatímco na Ko Changu stekaly ještěrky, tady řvou, ale opravdu řvou cikady. A výhodou je, že tu je celý den elektřina. Přes den solární, v noci na generátor, sem tam s výpadky, ale to je fuk.

AIS operátor se na Ko Phayamu neosvedcil. Má tu mizerné, spise žádné pokrytí. Mistnaci používají TrueMove, který je na tom lépe.

V průvodci se o tom nepíše, ale potkali jsme Čechy, co tráví na Ko Changu zimu a doporučili nám návštěvu vesnice Sea Gipsies neboli mořských cikánů.

Na Andamanskych ostrovech, převážně na barmske části , žijí Mokenove. S českými cikány to nemá nic společného, jen žijí kocovnym životem na svých lodích a na pevnině žijí jen v období monzumu. Mají také vlastní jazyk a thajstinou nebo barmstinou se s nimi nedomluvite. Na vládě si vydobili zvláštní postavení, kdy uznala částečně jejich kulturu a dala jim nějaké pozemky, kde mohou přebývat. A jedna takováhle vesnice se nachází na Ko Changu.

Vyrazili jsme popsanou cestou na krátký nenáročný výlet a tomu také odpovídalo naše oblečení. Začínáme na krásné panelové cestě, která vede kolem vojenské základny strezici hranici s Barmou. Je tam prý delostrelectvo a už museli v minulosti dvakrát vystřelit.

Cesta přechází v prasnou. Míjíme poslední resorty a z cesty se stava pesinka, kterou obklopuje nepropustna džungle. V odpoledním horku se to jeví jako docela náročný výlet. Navíc začínáme pochybovat, že jdeme správným směrem a někde jsme špatně neuhli.

Ještě to zkoušíme kousek, ale cesta je čím dál zarostlejsi a tak to vzdáváme. V tom proti nám vyjdou dva bosi Mokenove s macetou. Říkají, že je to ještě daleko a cesta je náročná, tak nás to utvrdilo v rozhodnutí cestu vzdát. Alespoň, že jsme viděli ty dva a víme, že jsme šli dobře . Byl to hezký výlet, i když bez dosažení cíle. Tak třeba příště v lepším obutí a s více času.

Fotka je pouze ilustrativní.

Po příjezdu do rezortu Cashew dáváme oběd - vybírám mou nejoblíbenější thajskou polévku Tom Kha Kai - polévka z kokosového mléka, bohužel v místním provedení nic moc, ale zpětně je to to nejlepší, co jsme ve zdejší restauraci jedli.

Resort je hlavně útočištěm Němců, kteří se sem uchylují před zimou, vlastně nejen hotel, ale celý ostrov.

Pak dospavame noc. Odpoledne stíháme akorát moře. Velké překvapení je, že proud jde jen 4 hodiny večer a s jednou zásuvkou se nedá prostě všechno nabít.

Druhý den se jdeme projít po pláži, na to,  že je to na Long Beach resort vedle resortu, tak je pláž prázdná a nádherná. Procházku zakoncujeme drinkem a odpoledne trávíme koupáním. Restauraci dáváme ještě pro svou lenost šanci, ale ani následující jídlo příliš neoslnilo. Ale pivo Chang je jako vždy v Thajsku dobrá sázka na jistotu.

Třetí den vyrazíme k jezeru v kopcích. Mapové podklady jsou pro ostrov trochu horší, tak než najdeme správnou cestu z pláže hodinku bloudime. Nakonec hezky výlet přes místní vesnici, výhledy na moře i okolní kopce, evakuacni bod pro tsunami až k hezkemu čistému jezeru.

Cestou objevujeme minimarket a několik místních restauracek, tak prestavame být závislý na hotelu. A udělali jsme dobře, první večeře výborná. A shake z čerstvého ovoce, v mém případě melounu, jako vždy v Thajsku výborný.

A pavouk, který s námi bydlel první noc, se odstěhoval a nahradil ho velká ještěrka, tak jsem zvědav, co přijde další noci.

Teploty v Barmě činí poznávání náročným, předpověď počasí neslibujeme žádnou změnu, spise mají teploty ještě růst a tak jsme se dohodli, že zbytek dovolené strávíme u moře, kde to bude snesitelnejsi. Barma stále omezuje pobyt cizinců na ostrovech v Andamanskem moři, kde se nesmí přespavat a tak volíme plán se přemístit do Thajska.

Aby to bylo tématické, vybrali jsme ostrovy Ko Chang a Ko Phayam, které jsou v Andamanskem moři u hranic s Barmou, ale Thajské.

Cestu volíme přes Bangkok, protože vyjde o poznání rychleji a i levněji. Objednáváme letenku u Air Asia za 116 USD se zavazadlem na let z Mandalay do Bangkoku- Don Muang. Taxi si objednavame na desátou za 12000 kyatu, na letišti jsme asi za hodinu. Letiště má být nejmodernější v zemi, ale protože ho predimenzovali, je jeho část zavřená, takze působí takovým regionálním dojmem. Ono těch mezinárodních letů tam ani moc nebude.

Nám to letí ve 12:50, tak máme dost času. V letištní hale měníme zbylé kyaty za thajské bathy, což se ukázalo jako dobrá volba, další směnárna už tu není a kyaty jsou mimo Barmu nesmenitelne.

Odbavime se a čekáme zda budeme platit odletovou taxu 10 USD. Je v tom docela zmatek, v některých letenkach už je zahrnuta, v jiných ne. Air Asia již nic nechce.

Vyplníme odletovou kartu, projdeme imigračním a je to. Ještě mě zaujal stánek, kde se platí poplatek za každý den překročení platnosti víza. Prostě v téhle zemi není nic problém, když si za to zaplatíte.

Za necelé dvě hodiny pristavame v Bangkoku. Protože nemáme lístky na bus, pospichame na autobusové nádraží. Bereme si taxika na Southern Bus Terminal (Sai Tai Mai). V prvním taxíku nejsme úspěšní, za prvé mizerná domluva, nejsem si jist, že řidič pochopil, kam chceme a za druhé nechce jet s taxa metrem. Nabízí nám cenu 600 bathu + mítné, což je hrozně moc. Počítal jsem kolem 260 bathu. Nakonec bereme taxika přes letištní překážku. Na autobusaku platíme 300 bathu na taxametru + 50 bathu letištní příplatek + 70 a 50 bathu mito. Na nádraží jsme za hodinku a hledáme nějaký vip bus do Ranongu. První společnost již má vyprodáno, naštěstí u druhé jsme již úspěšní. Platíme 647 bathu za vip bus v konfiguraci 24 sedaček (1+2 v řadě) s odjezdem v 20 hodin. Zbývající čas využíváme k jídlu, já ještě sháním místní Sim kartu na internet.

Se simkou to není tak jednoduché jako v Barmě, kde stačili peníze a za pár minut bylo hotovo. Tady je potřeba nejprve za 50 bathu koupit Sim kartu, což byl docela problém, stánek operátora nebyl a ve smíšených stáncích měli vyprodáno. Nakonec jsem sehnal Sim kartu operátora AIS. Sim se registruje na pas. Poté bylo potřeba dobít peníze (top up money) 250 bathu v obchodě SevenEleven a tyto kupóny vložit na telefonní číslo a aktivovat predplaceny balíček  - 1GB na měsíc. Tohle byla trošku magie, naštěstí mi s tím pomohla prodavačka,povedlo se ale až na nekolikaty pokus. Bylo potřeba měnit i nastavení operátora v telefonu, jeho brány atd. V každém případě to bylo celé na několik desítek minut, že jsme měli nakonec co dělat, abychom stihli bus.

Cesta za občasného klimbani docela utekla. Na cestu jsme dostali deku a něco k jídlu - koblizek, oříšky, džus a vodu. Začátek cesty je poklidný po dálnici, v polovině se to láme, kdy se přiblížíme k barmskym hranicím, podle kterých jedeme až do Ranongu, který je vlastně hraničním přejezdem do Barmy. Kvalita silnic se prudce zhoršila, byly hodně klikate a vypadalo to, že je stavěli Barmanci - hrboly, díry, prostě to co jsme znali z cesty do Chaungtha.

Do Ranongu jsme měli přijet ve čtyři ráno, nakonec přijíždíme o hodinu a čtvrt později, což nevadí, protože nám první trajekt na Ko Chang jede až o půl desáté. Z autobusového nádraží se musí ještě do pristavu sdilenym taxikem za 50 bathu.

Samotný trajekt pak stojí 200 bathu a jede se takovým starým Long tailem. Cesta trvá skoro 2 hodiny, na Ko Changu je několik zastávek, kde se vykládají turisti i zásoby. Nejvíce zaujme vykládání velkých kvádrů ledu.

Zůstáváme v lodi skoro poslední, když nás vykazují u našeho resortu Cashew resort. Jsou to takové jednoduché bungalovy na pláži, kde skrz zdi vidíte ven, pouze studená voda a proud jen večer. Největším problémem se ukazuje sdílení bungalovů se zdejší faunou a obrovský pavouk odpocivajici v koupelně na stropě.